Důležité informace:

CACIT plemen Všestary

Vzorová bonitace

Přihlášení k členství

PŘIHLÁŠKY zasílejte na:
Monika Kadlecová
Brňany 163
412 01 Litoměřice
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Zasílání příspěvků:

VEŠKERÉ PŘÍSPĚVKY
zasílejte na adresu:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Partneři

Fotogalerie zde.

 

St. č. Psovod Pes       Celkem Poř.
A B C
46
Pavlína Fialová Funny Falko Bonnapo čt
15.30
so
7.25 
so
8.44 
   
21 Alena Sanktusová Greif Nivanus
8.00
čt
15.35
čt
16.54
   
33 Ilona Procházková Certh Iss z Benáteckého dvora 12
10.05

11.24
   
18 Jaroslav Marek Erebos Dagbej
9.00
88 čt
14.50
   
13 Jiří Čermák Lexus von der Pulvermühle
10.00
82 72    

Celkové výsledky MS IFR 2019 ZDE

Pořadí družstev:
1. 
2. 
3. 

Nejlepší stopa:
Nejlepší poslušnost:
Nejlepší obrana:

 

18. 9. – Zpráva číslo 4 aneb Kongres delegátů IFR a zahájení MS IGP

Na dnešní den jsem se upřímně moc netěšila, protože od včerejška válčím s nepříjemným nachlazením, nicméně noc s Paralenem a ráno s Modafenem mne přinutily postavit se na nohy, přenechat péči o tým při veterinární prohlídce a oficiálním tréninku Míše (vše klaplo podle očekávání na jedničku a bez zádrhelů! :-) a vyrazit na kongres delegátů IFR, kde zastupuji Českou republiku. Kongres se konal v Hotelu Odense, z kempu jsem tam byla za pět minut, zaparkovala na rozlehlém parkovišti před hotelem (které jsem po skončení kongresu musela dvakrát obejít, než jsem našla své auto :-) a vydala se hlasovat pro návrhy předsednictva IFR, členských zemí, o přijetí nových členů atd.
Kongres probíhal ve velmi svižném tempu a bez jakýchkoli nepříjemných, zdlouhavých či zbytečných diskuzí – důvodem toho byl včerejší neoficiální meeting delegátů, kde byly návrhy pečlivě probrány a prodiskutovány, takže to dnes šlo opravdu jako po másle. Vše důležité budu podrobně sepisovat ve zprávě pro předsednictvo a členy RKČR, takže tím se nyní nemusíme zabývat, nicméně zmíním jeden důležitý bod, a to ten, že Česká republika je pořadatelem mistrovství světa IFH a IGP pro rok 2022. Již jsem předsednictvu nabídla pomoc, takže jen co se vrátím z Dánska, můžeme se pustit do práce! :-) Vše dílčí má ještě dost času, ale je třeba zajistit termín, místo a oznámit to světu – moc se na tu práci těším a jsem šťastná za naše psovody, že budou mít šanci zazávodit si v domácích podmínkách s výhodou znalosti prostředí, terénů atd. Doufám, že nejsem jediná, kdo má takovou radost, já jsem z toho opravdu nadšená a práce se nebojím. Navíc myslím, že Česká republika má tolik kynologických profíků a organizačních zkušeností, že se nám povede udělat opravdu skvělou akci, férovou a takovou, na kterou budou všichni rádi vzpomínat :-).
…nevím ale, jestli je na co vzpomínat v případě dnešní zahajovací ceremonie. Harmonogram na dnešek ji plánoval na 15.30 až 17.00, ale už krátce po čtvrté hodině bylo hotovo. Národy nastoupily za zvuku národních hymen, my jako třetí po Rakousku a Belgii. Po seřazení všech národů měl proslov prezident ADRK René Külzer, pak prezident IFR Dirk Vandecasteele, který poděkoval závodníkům IFH – podle jeho slov všichni psi poctivě pracovali, opravdu se snažili a prokázali odhodlání, nicméně povětrnostní podmínky byly silnějším protivníkem. Poté Dirk popřál hodně štěstí závodníkům IGP a šel každému z nich osobně podat ruku. Stejně tak prezident dánského klubu. Jenže v tuto chvíli nastaly jakési zmatky, jako by už byl konec ceremonie, pořadatelé nás začali odvádět pryč ze stadionu, aniž by vůbec byli představeni rozhodčí a figuranti. Myslím, že i ti byli trochu v šoku z toho překotného průběhu. A poté, co opustili plochu stadionu Rakušané a Belgičani, začali nás pořadatelé nahánět zpět, protože si všimli Dirka, který procházel jednotlivé týmy, jak jsem již zmínila. Musím říct, že to, že nebyli představeni rozhodčí a figuranti, mne zaskočilo a zklamalo, celá ceremonie byla za patnáct minut odbytá a mám z toho divný pocit… O mne nejde, už jsem zažila na různých mistrovstvích vše možné, ale je mi líto závodníků, kteří si mají tu slavnostní chvíli pořádně užít. Když se zahájení povede, je to silný moment, kdy se v člověku probouzí hrdost, že je toho všeho součástí, myslím také, že to v závodnících podpoří odvahu, motivuje je to ukázat světu, co umí. Nenaděláme už nic, jen je to prostě škoda.
Takže po takto nečekaně ukončeném zahájení jsme se částečně rozprchli, někdo odvézt psy do kempu, někdo si dát jídlo, někdo zůstal na stadionu. Od 18.30 byl plánován nástřelák B a C – a když jsem za bránou na stadion viděla tmavou skvrnu, užuž jsem začínala jásat, že konečně se nám jako nástřelák předvede rotvík! Jenže ouha, tenhle rotvík měl dlouhou lebku, výrazně klenutý hrudník, zatočený ocas, byl to dobrman! Byl celkem šikovný, ale nebyl to prostě rotvík… :-) Na poslušnosti nebylo nic nového ani zajímavého, z obrany zmíním, že zadní doprovod je pouze rovný. A figurant na technickou část je tak vysoký, že téměř vyčnívá z makety :-).
Na poradě vedoucích týmu padlo například to, že na poslušnosti se už jako cvik hodnotí základní postoj psovoda, který čeká na výchozím bodě, než druhý psovod odloží – tedy žádné pohyby, dorovnávání se nebo povzbuzování psa. Na obranách rozhodčí vyžaduje třívteřinový interval poté, co se psovod se psem otočí k maketě – až po třech vteřinách může vyslat psa. Pro tým jsem vylosovala druhé pořadí pro losování startovních čísel a zdálo se mi, že jsou se svým losem všichni naši závodníci tak nějak snad i spokojení :-).
A jedna perlička na závěr. Když se mi někdo představuje, nikdy si nezapamatuji jeho jméno, i kdyby to říkal sebevíc nahlas a sebevíc zřetelně. Takže když se mi před pár dny představoval přítel Peti Podzemské, matně jsem tušila, že jeho jméno je od „L“. Když jsem dnes byla platit lístky na večírek, chtěli po mně napsat jména hostů, protože nedávali lístky, ale sepsaný seznam jim bude sloužit jako guest list. Když jsem tedy měla napsat jméno Petřina přítele, nenapadlo mne nic lepšího než Libor Podzemský… :-) Když jsme pak stáli na tribuně po nástřelácích, Petra oslovila svého „Láďu“, a já se celkem orosila. Nezbylo než jít s pravdou ven :-).
Zítra odjíždíme s Ilčou v 7.30 na stopu, kterou má v 10.00, ale je třeba tam být o hodinu dříve – takže v ranní špičce a kvůli rozestavěné silnici je třeba vyrazit včas. Odpoledne nás ještě čeká stopa s Pavlínou, a od poledne budou mít poslušnost a obranu Jirka, Alča a Jarda. Držte pěsti a buďte s námi! :-)
Zdraví DaM a všichni ostatní! :-)

17. 9. – Zpráva číslo 3 aneb Absolutní stopařská kalamita

Máme krátce po oficiální poradě týmu, je půl desáté večer a od osmi hodin jsme jednak důkladně probrali důležitý zítřek, ale i neuvěřitelný dnešek. Pokusím se vám popsat aspoň to nejpodstatnější, ale nevím, zda se mi to povede, dnešek je totiž v podstatě nereprodukovatelný.
Úterý 17. září bylo dnem konání historicky prvního Mistrovství světa IFR ve stopách, a to v kategorii IFH1 a IFH2. Česká republika měla v každé kategorii svého zástupce, v IFH1 Pavla Kaděru s Amaryllis Eso Boss a v IFH2 Martinu Bartůškovou s Bragonem Kazibe. Dopoledne mělo patřit dvojkám, takže jsme odjížděly dle domluvy v 7.30 z kempu. Na sraz jsme celá česká kolona dojely včas (s Marťou jely samozřejmě i Ilča, Irča a Petra Podzemská :-) a měly jsme půlhodinku na vyvenčení a rozkoukání se. Sraz byl v klubu německých ovčáků u města Frederica, sešlo se nás tam ráno poměrně dost, a tak za prvním naváděcím autem jela první skupina, a my, protože Martina si nalosovala skupinu dva, jsme následovaly druhé following car. Jelo se skutečně nějakých deset minut, jak jsme věděly z porady team leaderů.
Jen co kolona mnoha aut, obytných přívěsů a vozíků zastavila podél silnice, od níž vedla jedna cesta mezi pole, začaly se nad ní stahovat mračna. V Dánsku je to tak, že vidíte v dáli tmavý mrak, na chvíli se otočíte, a ten tmavý mrak již máte nad hlavou a skrápí vás provazce vody. Tak přesně to bylo dnes. Během chvíle začal tak hrozný lijavec a vítr, jaký my v příjemně kopcovitém a hornatém Česku prostě neznáme. Naštěstí jsme měly deštníky od European Pet Pharmacy, které nejsou jen hezké, ale jsou hlavně velké a dost pevné na to, aby zvládly i ty poryvy, před kterými jsme se potřebovaly ukrýt.
A pak to přišlo – jeden závodník za druhým nastupovali se svými psy, a až na výjimky to vypadalo, jako že v životě neviděli stopu. V tak hrozném větru a dešti prostě nešlo stopovat, a tak se stalo, že za celý den, a to v obou kategoriích, nebyl splněn ani jeden bodový limit, ani jeden pes stopu nedokončil. Zpravidla psi došli na první lom, ale většinou už tak s velkými problémy, a po lomu se úplně ztratili. S přibývajícími neúspěchy se vytrácel úsměv z tváře rozhodčího Pellenwessela, na konci dne byl již opravdu velmi smutný a naprosto konsternovaný. Vím, že závodníci přemýšleli o hromadném protestu, že by všichni požadovali nové stopy, nicméně pan rozhodčí byl v případě těchto konspirací velmi střízlivý a upozornil na to, že všichni měli stejné podmínky. Podle mne měly dvojky dopoledne o chlup lehčí terén než jedničky, nicméně vítr, který byl rozhodující, byl v případě obou kategorií stejný. Martina Bartůšková dokonce nastupovala v tu nejhorší chvíli z celého dne, kdy z nebe padaly trakaře, tedy kroupy, a prostě nebyla šance na normální práci. Bragon byl zklamaný a stejně tak i my ostatní fandové, kteří jsme jim věřili. Tak tomu bylo i v případě Pavla, samozřejmě. A jeho případě to bylo ještě celé mnohem zajímavější. Tedy alespoň co se odjezdu na stopu týče.
Před půl dvanáctou jsem totiž musela opustit Martinu, jejíž druhá skupina neměla zatím ani nalosováno, abych byla včas na srazu jedniček, kde byl již připraven Pavel. Míša tedy zůstala s Martinou, já svištěla zpět na meeting point. Odjezd měl být ve 12.00 na terény vzdálené 7–10 minut. A jak jsme tam tak stáli všichni závodníci jako trubky, minuty ubíhaly, a nikdo nic nevěděl, začínali jsme mít divný pocit, že to nejlepší nás ještě čeká. A nemýlili jsme se! Až skoro ve 13.35 dorazil navaděč a zavelel k odjezdu. Vyrazil tak tryskovou rychlostí, že v tom úprku z cvičáku zahnul na špatnou stranu, a tak jsem se museli po cca minutě jízdy celá kolona otáčet. Co však následovalo… Okružní jízda po širokém Dánsku! Kroužili jsme totiž po polích, sjeli jsme i z jednoho jediného mírného kopečku, projeli jsme okolo moře, místy zastavovali a čekali, netušíce proč. Už to teď víme – navaděči se vybil mobil, a tak nás vozil dokola po okolí Frederiky, až nakonec po té hodině dobloudil. Naprosto neuvěřitelná jízda. Když si uvědomím, že jsme měli jet sedm až deset minut!? No comment…
Druhý aspekt tohoto našeho ježdění byl ten, že s Miškou jsme se domluvily, že až Marťa odstopuje, zaveze ji ke mně, protože jsme dnes nutně musely stihnout registraci IGP týmu. A tak jsem Míše zapnula sdílení své polohy, aby věděla, kde jsem. Takže jak naše kolona IFH1 křižovala okolí Frederiky, v závěsu kdesi za námi vlály Martina s Míšou a další auto s Ilonou a obytňák s Petrou. Na večerní poradě jsme se tomu už jen zasmáli: Míša říká: „Takže jsem viděla, že Draha je někde tři kilometry před námi. Jenže najednou se to aktualizovalo, a bylo to dvacet!“ …takže takto nás stopoval náš český tým, a Pavel Kaděra to na poradě rozseknul hláškou: „Takže kdyby se Draha rozhodla jet domů, tak vy jedete?“ „Jo, my jedeme!“ zněla odpověď :-) A večer na chatce, když jsme spolu s Míšou všecko znovu rozebíraly, mi Míša vyprávěla, jak jí Marťa nechtěla věřit. Jejich konverzace proběhla přibližně takto: „Martino, Draha je na místě!“ „Opravdu? Nějak se mi tomu nechce věřit…“ A Míša mi říká: „Ještěže mě ta Martina už někde nevysadila, já bych to asi nedošla!“ :-)))
Až na ty tragické výsledky ze stop byl dnešek vlastně fajn, celý tým je v pohodě a v dobré náladě, večerní porada proběhla na jedničku a jsme pozitivně nastaveni všemu, co přinesou další dny! :-) A zítřejší dopoledne, tedy veterinární přejímka a trénink, je zcela v režii Míši, protože já musím být na kongresu. Míše patří velký můj dík, je na ni spoleh a je to prostě parťák do všech situací.
Srdečně zdravíme, DaM a spol. :-)
PS: Za vkládání fotek a reportáží děkuji Petře Růžičkové a Jirkovi Janouškovi! :-)

16. 9. – Zpráva číslo 2 aneb MS IFH zahájeno!

Po včerejším náročném dni jsme s Míšou spaly jako šípkové Růženky skoro až do deseti hodin ráno, krásně jsme si odpočinuly a vstaly do příjemného babího léta, které dnes opanovalo ostrov Fyn. Jak dokáže slunečné počasí ovlivnit náladu a pozitivní mysl, je až neuvěřitelné – ve všech chatkách vládla stejně jako u nás pohoda a dobrá nálada na maximum :-). Během dopoledne přijel další člen IGP týmu, Jarda Marek se svou crew, zapózoval mi pro vás, naše rotvíkářské fanoušky, a celý den pak odpočívali a čerpali energii na další dny.
V jednu hodinu jsme odjížděly s oběma stopaři, Ilčou Procházkovou a Irčou Mošničkovou do RTW klubu, kde nás pořadatelé příjemně překvapili novými katalogy. Ano, již s fotkami a medailonky českých závodníků! :-) Zde pak proběhlo o půl třetí měření stopovaček – v případě všech závodníků mělo hladký průběh, jen jeden německý stopař uspěl až napotřetí, nadvakrát měl stopovačku kratší. Pak jsme se s Miškou plynule přemístily na poradu team leaderů s rozhodčím, panem Heinerem Pellenwesselem. Moc sympatický člověk, přátelský, komunikativní, bez jakýchkoli manýrů. A co jsme se dozvěděly? Například to, že na hlášení přichází psovod se psem na normálním vodítku, ale stopovačku již musí mít rozvinutou, po hlášení si v klidu připraví psa, bez spěchu a stresu, hodnocení začíná až povelem psovoda k vypracování stopy. Chválení psa pan rozhodčí povolil při příchodu psovoda k psovi po označení předmětu psem, nebo až po zvednutí předmětu, nikoli dvakrát. Také třeba upozornil na to, že mistrovství je v kategorii FH, takže bude přísný – když už tedy například pes vyjde ze stopy po lomu, psovod jej musí následovat, nikoli se zastavit a čekat, až si pes stopu najde. Zásadně se nekonalo nic nového, co bychom neznaly, bylo to takové příjemné posezení.
Nástup začal na čas, ve tři čtvrtě na čtyři si týmy pořadatelé seřadili na kraji cvičáku, nastupovalo se pak podle národů na hymnu. Po proslovech prezidenta IFR Dirka Vandecasteele a prezidenta dánského RTW klubu, Henrika Fukse, moderátorka vyvolávala jednotlivé závodníky. Jako první byl povolán jediný belgický stopař, a jeho pes třikrát dost nevybíravým způsobem reagoval na kontrolu čipu. Bylo to dost na hraně, ale nakonec psovod uspěl a mohl si jít vylosovat číslo skupiny ve své kategorii. Bohužel pořadatelé na poradě tvrdili, že se budou losovat startovní čísla, nikoli čísla skupin, takže jsme až večer z oficiálního webu na základě špiónské práce Marči Kaděrové zjistily, že je to jinak. Na FB jsem sice postla příspěvek, ve kterém uvádím, že si Martina a Pavel vylosovali startovní čísla, ale měnit už to nebudu, vy, kdo čtete, víte, a kdo tyhle zprávy nečte, tak se bez této informace obejde :-).
Do kempu jsme se ze stopařského zahajovacího odpoledne vrátili všichni kolem šesté, a pak jsme měli individuální mini porady – potřebovala jsem s každým ze závodníků vyřídit nějaké formality, takže dnes to bylo takové komornější :-). Takže Jarda Marek, který je skvělý vypravěč, nás pobavil několika historkami ze života, třeba o tom, jak kdesi našel pohozené kotě, tak se ho rozhodl zachránit a předat kamarádce, která má útulek pro kočky. Aby se kotě neudusilo, dal ho do baťohu, ale nechal tam otvor, aby mohlo koťátko dýchat. A pak Jarda říká: „…jedu si tak na kole, a najednou – znáte takový ten pocit, kdy cítíte, že vám někdo kouká přes rameno? Tak otočím hlavu a na rameni mi sedí kotě a rozhlíží se po okolí…“ :-) No, jestli vás to zajímá dál, tak když Jarda zastavil, kotě mu uteklo, pak za ním hodil šipku, aby ho chytil, a místo útulku je dodnes u Járových rodičů :-)
Alča dnes strávili den výlety po okolí – dopoledne na nějakém místním hradu, odpoledne u moře. To se někdo má, že? Ale nebojte, ono jim to taky začne, jen ať čerpají síly :-). …a zcela bez sil se k nám na cestu na stopařské odpoledne připojila Irča Mošničková, která se dopoledne vydala s Petrou Podzemskou na pěší výlet do města, takže Irča dorazila hladová a zdrchaná, ale jako vždy pozitivně naladěná vůči veškerému dění okolo :-)
Zítra v 7.30 odjíždíme s Martinou na stopy – všechny dvojky mají sraz v 9.00 na meeting pointu, který máme necelou hodinu z kempu, jedničky pak ve 12.00. Po skončení mistrovství musíme s Míšou odjet na stadion zaregistrovat IGP tým, takže odpolední tréninkové stopy budou muset ipaři zvládnout bez nás. No a večer v osm oficiální porada IGP týmu a kolotoč se točí dál a dál. Ale zatím vše plyne, jak má :-)
Krásný večer a dobrou noc, nebo krásné ráno a celý den, D :-)

15. 9. – Zpráva číslo 1 aneb Pomalu se v Odense rozkoukáváme

Jako by to bylo jen před pár dny, co jsme se loni připravovaly s Luci Spálenkovou do Holandska. Jenže on je to už rok, a místo do Holandska se čeští psovodi s těmi nejkrásnějšími, nejoddanějšími a nejprímovějšími psími parťáky, s rottweilery samozřejmě :-), vypravili ještě o kus dál – do země ošlehané větrem, utužené mořským příbojem a zocelené nevyzpytatelnými vrtochy místního počasí. Odense leží na dánském ostrově Fyn, Wikipedie udává, že se jedná o třetí největší dánské město s cca 177 tisíci obyvateli (aktuálně však značně rozkopané) a mnozí z nás si ještě ze školních lavic pamatují, že se zde narodil nejznámější světový pohádkář, Hans Christian Andersen. Dánsko je v této oblasti rovinaté a hospodářské, a když se po této zemědělské placce rozjede vítr, je to velmi nepříjemný společník. Má zkušenost zatím je, že tady opravdu nemá cenu se česat… :-)

Letos je zde se mnou jako má pravá ruka Míša Černá, jejíž pomoci si moc moc cením. Letošní mistrovství světa IFR je totiž výjimečné i tím, že se kromě kategorie IGP bude závodit také v IFH, a ještě k tomu všemu připadá na středu kongres delegátů IFR. Bude to velmi náročný týden… Jako už byla náročná i cesta sem – ještě jsem ale stihla v sobotu večer doprovodit synka do prvních tanečních, a na noc jsme se s Miškou vypravily přes Německo na sever. Cesta přes Lipsko a Magdeburg byla v pohodě, sice jedna objížďka přes Hamburk, ale jinak vše bez zádrhelů a prošvitořily jsme zdárně celou noc. K ránu jsme s Míšou žasly na WC na jedné dánské benzině, kdy požadovaný poplatek 5 DKK šel uhradit platební kartou! Platební terminál přímo na vstupu do WC, tak to je pecka! :-) Pak nás taky v kempu zaskočil systém zamykání chat, já to bohužel kvůli vrozenému technickému antitalentu neumím ani popsat, ale prozradím aspoň, že tady nestačí pouze strčit klíč do zámku a zamknout, je to mnohem sofistikovanější systém, úplná vyšší dívčí :-).
V City kempu v Odense jsme se dnes kolem druhé hodiny odpoledne sešly s celým stopařským týmem, tj. s Martinou Bartůškovou, Pavlem Kaděrou a Marčou. S podporou své skvělé crew dorazila do kempu jako první Alča Sanktusová, hodinku po nich Ilča Procházková s Írou Mošničkovou. Všichni jsme pak vyrazili do terénů na stopy – někdo ovšem jen venčit, někdo potrénovat. Tréninkové terény na stopy jsou od města asi 25 minut, dnes ve 12 hodin každému národu pořadatelé přidělili tréninkový plac, který je nám kdykoli k dispozici, plus pár míst společných pro všechny týmy. Zde ale pochopitelně nemáte jistotu, že tu už někdo jiný nestopoval.
Na konto úspěchů dneška nutno přidat hladkou registraci stopařského týmu – poté, co jsme kolem deváté hodiny ráno s Míšou dorazily do Odense, jely jsme nejdříve obhlédnout stadion. Jeho okolí je celé rozkopané a značně chaotické. Nicméně víme již přesně, kde je parkoviště pro závodníky, kde tréninkový plac, kudy budou chodit na výkon. Ze stadionu jsme jely do RTW klubu, resp. na cvičák, kde byla v klubovně registrace IFH týmu. A jen taková vsuvka – již tři týdny jsme řešili pojištění, kdy pořadatelé vyžadovali pojistku škod způsobených psem a zdravotní pojištění explicitně na „dogsport“. A to v angličtině nebo němčině. Když nám žádná z navrhovaných variant pojištění nebyla uznána, pořadatelé vyhověli mé zoufalé žádosti a slíbili pojistit celý náš tým přímo v Dánsku. Jaké bylo dnes mé překvapení, když jsem zjistila, že nám pojištění neudělali, protože nám prý důvěřují. Takže najednou stačí české pojištění, které měl každý ze závodníků. Nestačila jsem se divit – a bohužel jsem se nestačila divit také při pohledu do katalogu, v němž chyběly fotky našich stopařů a medailonky v angličtině, které jsem pořadatelům zasílala. Z IGP týmu chyběly také medailonky a foto Jirky Čermáka. Ukázalo se, že pořadatelé udělali chybu a prý katalogy vytisknou znovu. No, chyběli v něm také Švédi, Španělé, tak jsem zvědavá, jak to bude nakonec vypadat… :-) V každém případě jsou pořadatelé milí, snaží se pomoci a chyby je mrzí.
Zítra nás čeká den ve znamení stopařských příprav na mistrovství IFH, tedy odpolední měření stopovaček, porada team leaderů s rozhodčím, zahájení a losování. Dáme vědět, zatím se jen potřebujeme pořádně vyspat, od včerejška jsme s Míšou spaly asi hodinu v autě, a začíná nás ta únava zdolávat. …nebo že by to byla taťkova výborná slivovička, kterou jsme si tu všichni dali (a dvě hodinky se společně pobavili :-)? Večer se také rozdávaly dárky – nadšení vyvolaly deštníky v českých barvách od European Pet Pharmacy, ale štědří byli i ostatní sponzoři, zejména firma KRKA, která každému členu týmu darovala přípravky Fypryst a dárky v hodnotě cca 7000 Kč. Firma Patriot poslala každému z nás barel prémiových granulí, zaplatila magnetické tabule CZECH TEAM na auta a výrobu bundy pro druhého team leadera. A poděkování patří také panu Josefu Kurkovi za úhradu letošních triček a velmi si vážíme štědrých sponzorů, pan rozhodčího Karla Franka a našeho Jirky Čermáka. Zvláštní pozdrav posíláme Simče Kryeziu, Janče Chládkové, paní Klimešové, Láďovi Jupovi a Miloškovi Sladkovskému a Rejzíkovi. Ajeto! :-)
Tak dobrou noc, přátelé, zítra se již začneme ozývat častěji, dnes už nejsem schopná myšlenky, natož písemné :-). Případné chyby prosím odpusťte, nemám sílu to po sobě číst… Zdravím vás srdečně jménem celého týmu,
Draha Mašková, jeho team leader :-)

Reklama

Galerie

Odkaz staré stránky

Rady majitelům rtw

Vyhledávání

Hlavní sponzoři klubu

Mediální sponzoři