Důležité informace:

Vzorová bonitace

Přihlášení k členství

PŘIHLÁŠKY zasílejte na:
Monika Kadlecová
Brňany 163
412 01 Litoměřice
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Zasílání příspěvků:

VEŠKERÉ PŘÍSPĚVKY
zasílejte na adresu:
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Partneři

 

St. č. Psovod Pes A B C Total Poř.
47 Hynek Procházka Say Holubí dům 96 92 97 285 1.
51 Pavlína Fialová Funny Falko Bonnapo 92 93 95 280  2.
41 Radek Amler Iliak vom Kinzigtal 90 90 98 278  4.
68 Jan Kuncl Icarus Fun z Benáteckého dvora 92 87 88 267 17. 
49 Hana Toušková Isostar z Buchlovských hor 90 64 87 241  -
38 Miloš Sladkovský Ares Black Aremis 70 88 0  158  -
40 Jana Kumaresan Amazing Queen of Bohemia 70 72 0  142  -


Zpráva č. 8 – 17. 10.: Posledních pár slov k MS IFR 2021

Když jsem se s vámi včera loučila, činila jsem tak v euforii, nadšená tak jako všichni ostatní z fantastických výsledků českého týmu. Od středy to totiž byla neuvěřitelná jízda – nečekané situace plné adrenalinu střídaly radost a dojetí s tak silnými emocemi, že jen po středě, kdy se Jaruška s Agátkou staly vicemistry světa v IFH2 a Jirka s Nessie dokonce mistry světa v IFH1, by člověk mohl jet domů a odvážel by si tolik zážitků, že by další vůbec nepotřeboval. Ale než jsme se stihli vzpamatovat ze stopařských úspěchů, nastoupily české trojky a masakr pokračoval – o Češích se mezi ostatními týmy psalo a mluvilo jako o gold týmu, nicméně já tohle nerada slyším, vždycky si říkám, že raději být skromní a nemít přehnané ambice, než aby pak byl člověk zklamaný… Ale my jsme nebyli! Včera se totiž jedním z mistrů světa IFR IGP pro rok 2021 stal další Čech v pořadí, po Pavlínce Fialové převzal pomyslnou štafetu Hynek Procházka se Sayem Holubí dům! :-) A aby toho nebylo málo, druhé místo obsadila právě Pavka s Fanouškem a jako tým jsme po Dánsku obájili zlatou medaili! :-) Kromě toho na čtvrtém místě máme Radka Amlera s Ronym a krásné body udělal i Honza Kuncl s Icarem, kterému patří suprové sedmnácté místo, což je v tak obrovské konkurenci úžasný úspěch (Caniva uvádí, že je Pavka na třetím místě, ale není to pravda, letos jsou dva mistři světa, oběma patří první místo, takže dál se jede od druhého, ne od třetího).
…nicméně naši, a především Hynkovu radost z jeho fantastického životního úspěchu úplně zazdilo slavnostní vyhlášení výsledků. Začalo to celé dosti velkými zmatky – nikdo nevyzval a nepřipravil týmy k řazení na nástup, nejdříve začali pořadatelé zvát rozhodčí a pomocníky, aby se postavili k zahajovací ceremonii, teprve pak byly chaoticky svolávány týmy, nemělo to například ve srovnání se zahájením IFH žádnou štábní kulturu. Ovšem co přišlo na konec, bylo neodpustitelné pořadatelské selhání. Že budou dva mistři světa, organizátoři samozřejmě věděli. Takže vyvolat nejdřív jednoho, který si zabere na stupních vítězů stupínek pro první místo, a až po něm druhého, který si nemá kam stoupnout, takže mu závodník ze třetího místa uvolňuje své místo, aby si na něj stoupl mistr světa?! To byla úplná haluz, pardon, naprosto nečekané, nepříjemné a nedůstojné překvapení místo radosti a obrovské euforie, kterou měli oba vítězové zažít stejně. Už když jsem s Hynkem šla ke stupínkům a viděla jsem, jak mu Oliver Neubrand uvolňuje to třetí místo, řekla jsem mu, ať si tam nestoupá a stoupne si dopředu před první místo. Ale toto mělo být dávno vymyšlené – pořadatelé měli podle mého názoru jednak vyhlásit obě jména současně, ne nejdřív Němce, a až když si užil svou chvilku slávy, tak Hynka, který si už neměl kam stoupnout. Měli přijít oba zároveň, zůstat před prvním místem, ne jeden nahoře, druhý chudák dole, a také – a asi především – nikdo neměl dostat pohár. IFR mělo nechat udělat dva nové, stejné, a oběma vítězům je zaslat. Upřímně musím říct, že všichni jsme měli z toho trapného konce slavnostního vyhlášení výsledků zkaženou náladu, bylo to velmi k pláči. O nás nikoho ve finále nejde, jde o Hynka – když se konečně dočkal svého vytouženého úspěchu, Maďaři mu jej tak zkazili, že se radost úplně vytratila… Ráda bych IFR a pořadatelům zaslala svůj názor, protože toto by se stávat nemělo. Že se situace nikdy nestala a asi to bude precendens pro budoucnost, to jistě ano, ale šlo to vyřešit jinak, lidsky, trochu u toho přemýšlet, ne takto…
Po závěrečném fiasku se špatná nálada v týmu šířila jak nákaza, bohužel ji nespravil ani večírek, kde nás pořadatelé ještě ke všemu posadili ke třem stolům (byly kulaté a po deseti osobách), takže jsme zase seděli separovaně. A bohužel ani dnes ráno u Hynka zažité příkoří neubralo na intenzitě – je hrozně smutné vidět mistra světa v tak bídné náladě, v jaké jsem ho dnes ráno potkala…
Na tomto místě bych ráda poznamenala ještě pár drobností, střípků z celého týdne… Chtěla bych hrozně moc pogratulovat Pavlíně Fialové k tomu, jak drží laťku výkonů Funnyho. Skončit po dvou letech od titulu mistrů světa opět na bedně jako vicemistři, to je prostě dokonalá kynologická magie! :-) A Pavka je evidentně čarodějka jedna radost, protože před tím, jak drží Fandovu práci už několik let stabilně na té nejvyšší úrovni, je třeba jedině smeknout. Stejně tak před Radkem Amlerem, který jel na svět z pozice divoké karty a všechny dokázali s Ronym strhnout tak bombastickou obranou, která opět jen prokázala Ronyho obranářské kvality (o nichž my ale již dávno víme :-), a kluci měli navíc i nejlepší obranu celého mistrovství, a to už sakra úspěch! :-) Jaká jiná disciplína je pro rottweilera tak stěžejní a tak prestižní jako fantastická obrana?
Moc bych chtěla poděkovat Janičce Kumaresan, Hance Touškové, Pavlu Kubincovi a Miloši Sladkovskému za to, jak statečně se poprali s tím, že jim nevyšel výkon podle představ. Ono to není jednoduché… Každý závodník je soutěživý a ambiciózní (a kdo říká, že ne, nevěřím mu :-), jinak by to nedělal, že? :-) I jenom nižší body zamrzí, natož pak to, když se něco vyloženě nepovede… A když je to pro závodníka dokonce jeho první účast na MS, vysněná meta, sen, který se začíná rýsovat, a z těchto již téměř viditelných obrysů je najednou jen hromádka hvězdného prachu, to je hrozně těžká situace… Miloš je pro mne jeden z nejlepších lidí, jaké znám. Férový, pevný a čestný člověk. Vím, že je na něj vždy spoleh. Takže nikoho jistě neudiví, že se se svou, rozhodčím zkaženou obranou popasoval jako chlap. Nezastíral, že ho to nemrzí, ale taky se nezhroutil a neměl potřebu stále mluvit jen o tom. Prostě život jde dál, psi jsou jenom zvířata, my jsme jenom lidé a chyby děláme všichni. Dalo by se předpokládat, že horší bude poprat se se situací pro nováčky na MS, ale všichni do jednoho to dali a já tímto chci jen říct, že naučit se přijmout i chvilku té smůly se bude jistě hodit do dalších závodů a všechny tyto zkušenosti, i ty špatné, se jednou zúročí, uvidíte! :-)
Nerada bych, aby se zapomínalo na stopaře. Před dvěma lety, na prvním ročníku MS IFH, neudělal limit ani jeden ze závodníků – a Jaruška s Jirkou letos na stupních vítězů zazářili českými barvami a měli by mít náš hluboký obdiv, protože stopařina není vůbec lehká disciplína, však víme… :-)
No a kromě sponzorů, jimž jsem již děkovala, bych na tomto místě ještě měla pár dalších poděkování, která si neodpustím: děkuji Kačence Hájkové za fotky a tu hroznou práci, která s nimi je. A taky děkuji za úžasnou společnost, ať už jsme spolu byly celý den na stopách nebo třeba včera na večírku, kde jsme si nakonec i s Pavkou a Milošem všem splínům navzdory pěkně zařádili… :-) Druhé mé poděkování patří Janičce a Milošovi s Pavlem, kteří mi byli celý týden psychickou oporou, a kluci pomocníky, v čemkoli bylo potřeba. Pavel s Milošem dělali i videa dronem, takže snad nic nezakřiknu, když slíbím, že se ještě máte nač těšit :-). Další mé poděkování letí k Darince Kahanové, která nám byla taktéž nápomocna v mnoha a mnoha věcech. Děkuji neuvěřitelným manželům Hausknechtovým, Diance a Marcelovi, protože tak milé lidi člověk málokdy v životě potká – a mě hrozně těší nejen to, že Dí tak krásně uspěla na MS (páté místo IGP3), ale že mám nové kamarády – protože věřím, že se budeme potkávat a rozumět si i dál. Děkuji Petře Růžičkové a Jirkovi Janouškovi za vkládání textů, fotek a bodů, abyste vy fanoušci od nás měli informace. A ještě si neodpustím jedno pyšné chovatelské poděkování – Jirkovi Reizenthalerovi, že jsem díky němu měla to štěstí vidět svůj odchov nejen závodit na MS, ale i zvítězit…
Za rok je MS IFR ve Francii. Vždy, když se vrátím s jednou výpravou, upozorňuji na to, že je třeba hned jmenovat team leadera na další rok. Já to pro příští rok opravdu nebudu, a protože je za dva týdny členská schůze, opravdu apeluji na předsednictvo i vás, členy, kteří tam budete (já se na ČS bohužel nedostanu, mrzí mě to), abyste team leadera zvolili, nečekali až na jaro, protože to už bude na spoustu věcí pozdě…
A tímto bych se asi rozloučila – ještě jednou gratuluji letošnímu týmu k účasti, zážitkům i úspěchům na MS, a především vám přeji spoustu další krásné práce! :-) Mějte rádi své psy, važte si toho, co pro vás dělají, i každého společného okamžiku. Protože ty okamžiky jsou vzácné.

Váš team leader, Draha Mašková

Zpráva č. 7 – 16. 10.: Jsme znovu mistři světa, Češi jsou gold team!!! :-)
Milí kynologičtí přátelé, fanoušci rottweilerů a českého reprezentačního týmu na MS IFR 2021 v Maďarsku – tento text nebude dlouhý, protože mám jen pár minut, než pojedeme na slavnostní nástup a vyhlášení vítězů letošního mistrovství. Pořádnou reportáž napíšu brzy (zítra, pozítří, jak bude trocha síly… :-), ale pro dnešek aspoň krátké, nicméně o to důležitější info – JSME TOTIŽ OPĚT MISTRY SVĚTA! :-)
Světoví vítězové kategorie IGP budou dva, nebudou se dělit o první a druhé místo, oba budou rovnocennými mistry světa IFR 2021! IFR sice dva poháry nemá, ale mluvila jsem s Dirkem Vandecasteele a druhému vítězi se vše dopošle. A jedním z těchto borců je náš Hynek Procházka, kterému se konečně povedlo dosáhnout svého životního cíle – postavit se na mistrovství světa na stupeň nejvyšší! Se Sayem Holubí dům to dokázali! A neuvěřitelný úspěch a výsledek pro sebe i tým udělali také Pavka Fialová s Funnym Falko Bonnapo a Radek Amler s Iliakem vom Kinzigtal! :-)
Kromě mistra světa v jednotlivcích máme i zlato v týmech! :-) A také máme mistra světa stopařů v kategorii IFH1 – tento životní úspěch patří Jirkovi Reizenthalerovi a jeho neuvěřitelné Catness Ginger Taffy, která tady v Maďarsku dokázala na náhradní stopě nemožné. A stejně tak obrovským úspěchem je druhé místo v kategorii IFH2 Jarky Klimešové a Gwen Jistr! :-) Je to prostě neuvěřitelný mazec a nějak se ze všeho nemůžeme vzpamatovat… Děkujeme tedy všem, kteří jste nám fandili a drželi pěsti, děkujeme sponzorům, děkujeme slovenskému týmu za naprosto přátelskou a opravdu bratrskou podporu, ale o tom všem příště… :-)
Dnes prosím na úspěch a zdraví českého týmu pozvedněte číši a radujte se s námi! …sny se stávají skutečností, a my tady jsme toho důkazem :-)

Zpráva č. 6 – 15. 10.: Den plný emocí
Pátek nás v Maďarsku přivítal mrazivým, ledovým ránem – trávu pokryla jinovatka, a i když byly jen dva stupně pod nulou, zima byla kvůli vysoké vlhkosti vzduchu opravdu vlezlá a pocitově krajně nepříjemná. Český tým zahajoval svými výkony na place dnešní sportovní den, a tak jsme vstávali i vyráželi brzy, aby byli Miloš Sladkovský s Aresem na sedmou hodinu připraveni k výkonu. Hned ve druhé dvojici jsme pak měli za české barvy Janičku Kumaresan s Amy a v následující Radka s Ronym. Pan domácí nám místo snídaně připravil balíčky, a tak jsme vyrazili mlhavou tmou vstříc novým zážitkům. A že jich dnes bylo!
Miloš s Aresem vyšvihli naprosto parádní poslušnost, ovladatelnost bez vodítka byla bezchybná – radostná, energická, přesná. Bohužel problémy přišly na metrovce, a zejména na áčku, které Ares překonal s velkými obtížemi především cestou zpět. Ale s ohledem na věk tohoto matadora nelze jinak než před ním smeknout klobouk. Kluci pracovali po celou dobu sehraně, jako jeden tým. Při obraně ale bohužel Ares reagoval na pana rozhodčího, kdy jeho „STOP!“ pro zastavení figuranta opakovaně Ares vyhodnotil jako pouštěčku, a při posledním zákroku pro naši sympatickou dvojici znamenalo puštění rukávu i ukončení výkonu. Pan rozhodčí Peter Friedrich, neodpustím si to, pokřikuje na place jak na lesy, postupem dne sice trochu ubral na intenzitě, ale Milošovi s Aresem podle mého názoru zkazil výkon.
Ještě větší smůlu měla Janička s Amy – poslušnost byla bodově těsně nad limit a Janča si asi s Amy zažívala horké chvíle. Tak jako byla Amy velmi veselá včera na stopě, na poslušnosti tomu dala úplně korunu. V podstatě nechodila, jen hopkala, a to tak, že skoro až Janičce pod rameno, přestože tam prý míček vůbec nenosí. Temperament Amy a její neuvěřitelná energie napáchaly ve výkonu hodně škody, ale nad limit to bylo. Nicméně i tak práce tohoto černého čerta vyvolala u všech přihlížejících jen pozitivní náladu a úžas, jak moc dokáže být rotvík nadupaný. Ale pro psovoda jsou tohle horké chvilky… Nicméně ty opravdu smutné přišly na obraně – práce maďarských figurantů je tristní. Jako celek to, co se dělo na obraně, je dost smutný příběh, ať jde o pana rozhodčího nebo o jeho pomocníky. Figurant šel do Amy ve chvíli, kdy se ohlédla na svou psovodku, a jak tohle mohlo skončit… Druhé ukončení na obraně pro český tým a slzičky Janči a rozčarování, vztek, lítost a nepochopení nás všech…
Ještě jeden smutek dnes postihl český tým, a to při poslušnosti Hanky Touškové s Isostarem, který ji, lumpík, vypekl na všech odkládačkách – jak neudělal první (místo sedu zůstal stát), tak už se pak – podle mého názoru – nechal rozhodit, protože určitě věděl, že něco udělal špatně, a neudělal ani odložení do lehu a po odložení vestoje k Hance přiběhl. Chudák Hanča… No a na závěr opět přiběhnutí ke psovodce po vysílačce, takže celkové body na limit nedosáhly. Bylo nám to všem nepopsatelně líto… Díkybohu si spravili chuť obranou, která se opravdu povedla. Revíry byly rychlé a těsné, první zákus byl sice s rezervou, ale to měla většina psů, protože figurant tak nějak divně nastavoval rukáv, takže plný zákus neměli například ani Say, ani Fanoušek. Ale k nim později :-). Hance poslušnost, kterou jindy mívají parádní, dnes bohužel neumožnila naplnit jeden sen – ale sny jsou od toho, aby byly. A aby se jednou splnily… Takže Janičko, Haní, Miloši, své sny máte stále před sebou, jen se nevzdat! A vy se přeci nevzdáte! :-)
Splněný sen si dnes ale zcela jistě užíval Radek Amler s Ronym, protože předvedli poslušnost pouze s jednou chybou, kterou bylo nepřekonání áčka cestou zpět, nicméně obrana, kterou vyšvihli, byla naprosto famózní! :-) Když vzpomenu, že Radek zvažoval, zda na MS vůbec jet, tak myslím, že je teď za své rozhodnutí šťastný jako blecha – a hrozně moc mu to přeju. I kvůli oficiálnímu tréninku, kdy si nemohl zopakovat vysílačku a musel spěchat, i prostě kvůli tomu, že sebral odvahu a využil životní šance, která se mu nabízela. A protože odvážným štěstí přeje, s Ronym to dnes dokázali! :-)
A dokázali to i Hynek s Pavlínou – jejich výkony byly fantastické, je prostě vidět, že přesně vědí, co dělají, jejich mnohaleté zkušenosti je posouvají dál, dávají jim zcela jinou optiku na svou práci, umí reagovat díky nim jinak než nezkušení psovodi – okamžitě, a hlavně správně. Takže ať už se vám něco nepovede, milí sportovci, je třeba se z toho poučit, jít dál a brát to jako přesně ty jednotlivé dílky zkušeností, které se jednou spojí v celek, posunou vás dál a třeba vám správné rozhodnutí udělané na základě těchto horko těžko posbíraných zkušeností jednou vyhraje nějaký závod. Hynek s Pavkou a Ráďou jsou dnes opravdu hvězdy českých barev. …a když už jsme u těch barev, z více stran se k nám nese obdiv a chvála našeho reprezentačního oblečení – děkujeme tedy firmě GAPPAY, že nás takto úžasně oblékla, ještě nikdy jsme neměli hezčí a kvalitnější dresy. A když už jsme u sponzorů, na místě je obrovské poděkování firmě BRIT, KRKA, TELEVIZI PRIMA, ORION PHARMA, ČASOPISU PSÍ SPORTY, BOHEMIA PETS VÝCVIKOVÉMU CENTRU a PANU KARLU FRANKOVI! :-)
Dnes na stadionu nechyběli ani čeští fanoušci, např. i Péťa Kovářová, která nám s Kačenkou za práci pro tým dovezla i úžasný dárek – Péťo, děkujeme! :-) S ní je tu Irča Mošničková, ale dnes přijely také Martina Bartůšková s Ilonou Procházkovou, podpořit Hanku Touškovou dorazil i Pepa Přikryl a jistě tu byli i další, které neznám nebo jsem si nevšimla, nerada bych se někoho dotkla, že jsem na něj zapomněla :-).
No a zítra nás čeká den napnutý jak kšandy. Honzík Kuncl s Ikarem totiž dneska na stopách zaváleli a zítra mají plac. Je bez pochyb, že pozornost na ně bude upřená a rozhodovat se vše bude až zítra. Takže držte nám pěsti, je to tu napínavé, i když náročné. Ale to je vlastně tak asi vždycky… Oproti ránu tu teď ve tři hodiny odpoledne máme slunný den bez mráčku, takže si ho jdeme užít a těšit se na zítřek. Udělejte to i vy! :-)

Zpráva č. 5 – 14. 10.: Stopování pro změnu v písečných dunách
Čtvrteční den se pro český tým nesl zcela ve znamení stop, a protože jimi začínali Janička Kumaresan a Miloš Sladkovský ve skupině až od 13.00, dopoledne jsme měli volnější a většina týmu po snídani opravdu jen relaxovala, pospávala a doplňovala síly :-). V poledne jsme již byli na stadioně, chvilku sledovali dění na place a o půl jedné jsme vyrazili na stopy.
Celý den se stopovalo na jednom místě – na rozlehlém, extrémně písčitém poli, vypadalo to jako poušť nebo písečná pláž někde u moře. Půda byla hodně měkká, s každým krokem jsme se propadali cca pět centimetrů hluboko, odpoledne na druhé straně terénu pak dokonce snad dvacet centimetrů, protože zde nebyla na rozdíl od první části půda uvláčená, ale byla měkká a načechraná jak peřinka… Počasí dnes bylo o poznání lepší než včera, chvílemi i svítilo sluníčko, nepršelo, a ani nefoukal vítr, protože pole bylo ze dvou stran obklopeno lesem a všude okolo rostly stromy.
Janička si nalosovala hned první stopu ve skupině, Miloš druhou, a jako by jim byla ta podobnost souzená i pro body – oba jejich psi předvedli výkony na shodnou sedmdesátku – Amynka nastupovala celá radostná, a když jsem to komentovala slovy: „Ví, co ji čeká…“ Janča jen lakonicky konstatovala: „Ona moc dobře ví, co ji čeká!“ …a udělala k tomu takový obličej, že mi bylo naprosto jasné, jak na tom Janča aktuálně je – že je celá napnutá z toho, co jí ta její rošťanda zase vyvede… A vyvedla – stopa na ni byla moc lehká a vyloženě ji flákala, takže ji sice ve svém laškovném provedení odešla, ale na více než 70 bodů to nebylo – nicméně i tak jsme byli všichni šťastní za limit. A zatímco Amynka byla samý joke, Milošův Ares byl naopak z tak jednoduché stopy jaksi otrávený – také to odešel, s nadhledem a rozvážností, ale asi jen proto, aby měl Miloš radost. Jsou to šprýmaři, ti naši čtyřnozí mazlíci :-).
Další na stopu za námi přijel Radek Amler (my s Kačenkou Hájkovou jsme na stopě celé odpoledne zůstaly, nejezdily jsme zpět na meeting point – závodníci věděli, že je čekáme v terénu) a jeho Rony (Iliak vom Kinzigtal) předvedl opravdu působivý výkon, jen po čtvrtém lomu z nám všem nepochopitelného důvodu sešel mimo stopu a chvilku se motal. Po chvilce se naštěstí našel, ale body šly dolů. Nicméně i tak krásných 90! :-)
Hynek Procházka a Say Holubí dům předvedli naprosto fantastický výkon, který pan rozhodčí ohodnotil 96 body – upřímně musím říct, že bych dala o dva víc, ale já nejsem rozhodčí… Stejně fantastickou stopu měla i Pavka s Fandou, bohužel sedmibodová ztráta prvního předmětu se jim promítla v celkovém hodnocení 92 bodů, velká škoda. No a poslední z dnešních stopařů, Hanka Toušková s Isostarem z Buchlovských hor, zahájili svou cestu na letošním mistrovství fantastickými 90 body, Isostar šel s chutí i se zájmem, myslím, že výsledek Hance udělal velkou radost. A dobrý pocit z odvedené práce jsme měli jako tým úplně všichni! My s Kačenkou jsme se za celé to odpoledne s panem rozhodčím i kladeči již skamarádily, takže nás vítali jako „Paparazzi!“ a dalšími legráckami :-) a po všech výkonech českého týmu se s námi pan rozhodčí loučil se slovy: „Good team, good job!“ A tak jsem to cítila dnes i já – překonány jsou první tři dny, které se nesly ve znamení nečekaných překvapení a šoků různého stupně. Vše již plyne svým příjemným tempem rozjetého závodu a těšíme se na další dny.
A já tedy doufám, že stejně dobré zprávy pro vás budu mít i zítra! :-)

Zpráva č. 4 – 13. 10.: Stopa na kaktusech…

Musím napsat, že každý den MS IFR v Maďarsku je zajímavější než ten předchozí – první den extempore s ubytováním, včera Jirkův očkovák, a dnes ještě o něco záživnější situace… Upřímně řečeno – po třech dnech tady jsem psychicky i fyzicky tak vyčerpaná, jako jsem dlouho nebyla…
Dnes ráno nás čekal oficiální trénink. Pět minut na závodníka je obvyklý, dostačující čas, nicméně když je tým sedmičlenný, je to již celkem vysoký počet závodníků, a tedy spousta koordinace a práce. Po třetí změně harmonogramu oficiálních tréninků jsme nastoupili dnes ráno v devět hodin – a byl to mazec. Skončili jsme třicet vteřin před koncem tréninku, kdy ke konci poslušností už jsem opravdu netrpělivě hlídala čas, závodníky popoháněla a vyháněla z placu – a s lítostí musím napsat, že Radek Amler, který šel jako poslední, byl momentálním stresem a šetřením času na tréninku poslušnosti velmi bit, potřeboval by si asi ještě zopakovat vysílačku, ale protože je Radek obrovský charakter, odešel z placu, aby ostatní nezdržoval a všichni trénink stihli… Trénink je díkybohu za námi, ale byly to docela nervy…
Po tréninku jsem odjížděla s Jarkou Klimešovou na stopy. Stopařská kolona vyrazila na travnaté plochy cca patnáct minut od stadionu – a pět minut od našeho ubytování. Terén byl plný různě vysoké, ostré trávy, a především uschlých kravinců, ale Gwen Jistr Jarušky makala s takovým nasazením a zápalem, že to bylo až dechberoucí. Velký problém přišel při ostrém lomu, který byl opravdu hodně ostrý, a navíc křížený, takže tam to Gwen dalo zabrat – prala se s větrem i aktuální složitostí stopy sice dlouho, ale naprosto samostatně, byla opravdu famózní a za svůj celý výkon si vysloužila 85 bodů, a tedy 2. místo MS IFR IFH 2021 v kategorii IFH2! Neuvěřitelný, historický úspěch pro české barvy! :-)
V kategorii IFH1 šel jako první na stopu Pavel Kubinec s Kimem Moravia Boxrott – kluci nastoupili koncentrovaně, Kim se soustředěně a s nízkým nosem rozešel, pracoval s chutí i radostí, v pěkném, vyrovnaném tempu. Vše bylo v pořádku až do té doby, než přišel k lomu s křížením – zde vyrazil s neochvějnou jistotou jiným směrem, a bohužel už se nepovedlo najít správnou cestu… Bylo to v podstatě před koncem, a především obrovské zklamání pro Pavla. Ale i když mu teď závodnické štěstí nepřeje, věřím, že se nenechá odradit a půjde si za svým snem s Kimem dál!
Jako poslední z kategorie IFH1 nastupoval Jirka Reizenthaler s Catness Ginger Taffy. Terén, kde měli stopy, byl diametrálně odlišný od všech ostatních – suchý, plný nízkých pichlavých porostů s kuličkami, které se zabodly, kamkoli přišly (česky se to jmenuje ostrokvět), zejména psům na tlapky, jak se ukázalo. Copak může zkušený kladeč položit stopu do takového terénu? Prostě byl líný popojet jinam, naflákal stopu na zcela neadekvátní, kaktusovitý terén, a nazdar. Nessie vyšla, snažila se vyhýbat pichlákům, první předmět v nich ještě zalehla, druhý již jen neochotně označila, ale ulehnout nechtěla, zadní nohy si při stopě otírala o zem ve snaze zbavit se kuliček, přední packy si chudinka okusovala. Když odmítla vstoupit do porostu pouze z těchto bodláků, Jirka ji odnesl v náručí, a ona jen vděčně vrtěla ocasem… Okamžitě jsem nalítla na pana rozhodčího, že požadujeme novou stopu – neměl výhradu, ale kdyby byl co k čemu, omlouvám se za tato ostrá slova, do takového terénu neměl nikoho ani pustit nebo měl výkon zastavit. Nessie jsme se snažili obrat kuličky z tlapek a pan rozhodčí jí a Jirkovi udělil náhradní stopu – v 17.00 odpoledne, tj. za cca dvě hodiny po prvním výkonu. Nečekala jsem, že stopu odejde, že vůbec bude ochotná to podruhé dát – a ona to pro Jirku udělala! Je to neuvěřitelná fenka, pracant a srdcař, takže dvě hodiny po prvním šílenství měla další stopu, podle mne tak dvojnásobně dlouhou, a dala ji na 87 bodů! Takže máme mistra světa IFR v kategorii IFH1!
…mezitím se na stadionu odehrálo slavnostní zahájení IGP3, kdy místo mne roli vedoucího týmu a českou vlajku převzal Pavel Kubinec, čímž mu moc děkuji, a stejně tak děkuji Janičce a Povenovi Kumaresan, kteří mne zastoupili na poradě vedoucích týmů. Přilítla jsem na ni z terénu až na úplný závěr…
Večerní losování proběhlo v rámci mezí, zahájení bylo zpožděné ještě v mezích normy – a český tým si nalosoval startovní čísla tak, že je zvládnu podpořit a zajistit jak všechny na stopách, tak i pak na place – pro mne super a neskutečná paráda! :-)
…a tým aktuálně slaví Jirkův a Jarušky úspěch – a ti, co neslaví, ale například píšou a stahují fotky (Kačenka Hájková a Pavel Kubinec), myslím odpadnou ihned poté, co se zbaví svých povinností… Tak krásný večer a/nebo dobrou noc, ozveme se zase zítra! :-)

Zpráva č. 3 – 12. 10.: MS IFR IFH zahájeno!

O půl páté odpoledne jsme dnes byli na stadionu připraveni na slavnostní zahájení Mistrovství světa IFR 2021 pro kategorii IFH, jeho teprve druhého ročníku (první se uskutečnil dva roky zpět v Dánsku). I když je celkový počet závodníků jen dvanáct, myslím, že pořadatelé odvedli skvělou práci. Ceremonie byla důstojná, každý z osmi národních týmů nastupoval na svou národní hymnu a český tříčlenný tým – Jaruška Klimešová, Jirka Reizenthaler a Pavel Kubinec – slavnostní ceremonii zahajoval.
Po proslovu prezidenta maďarského rottweiler klubu a delegáta v IFR, pana Lászla Fekete, který byl temperamentní, příjemně uvolněný a srdečný, dostal slovo prezident IFR, pan Dirk Vandecasteele. A Dirkův proslov je jedna z těch nej věcí, na které se já osobně každé mistrovství těším strašně moc. Dirk má totiž ten talent vystihnout meritum věci, a kromě trefnosti, která v jeho slovech je, oplývají obrovskou dávkou empatie, dostanou vás na kolena upřímností, a ani na chvíli nepochybujete o tom, že Dirk svá slova myslí vážně. Za takovými řečníky by šly davy… Dirk připomněl to, co již dávno víme, a tedy že stopa je jeho citovou záležitostí, považuje ji za nejtěžší v rámci celé sportovní kynologie a je to disciplína, která podle něj ze všech psích sportů prověří psa úplně nejdůkladněji. Dirk hovořil o výjimečnosti stopařské práce v tom ohledu, že na stopě je pes opravdu úplně sám. Na rozdíl od poslušnosti, kdy má pes oporu ve svém psovodovi, na rozdíl od obrany, kdy je práce psa řízena figurantem, na stopě psa a jeho psovoda dělí desetimetrová vzdálenost a vše je jen o síle psa – o jeho pevné psychice a odolnosti charakteru. Nicméně Dirk neopomněl zdůraznit, aby zítra, až budou psovodi se svými psy odevzdáni jejich samostatné práci, věděli, že nejsou sami. Myslet na ně totiž bude nejen IFR, ale především Dirk…. Neumím to správně přetlumočit, ale Dirkův projev byl hluboký a pravdivý, více z nás, naslouchajících, bylo naměkko a kousíček k slzám… :-)
Bohužel vysloveně k pláči bylo následné losování startovních čísel IFH. Organizace vázla tak dlouho, abychom se nakonec dozvěděli, že celé losování stejně bude ještě upřesněno následným mailem na team leadery. V každém případě jako první losovala švédská závodnice, která startuje v IFH i IGP3 (ano, je to možné) – a jíž se udělal ústupek a losovala jako první ze skupiny prvních tří stop, aby stihla oficiální trénink atd. Až pak losovali ostatní, jako první Jiřík (startovní číslo 10), pak Pavel (startovní číslo 6) a třetí Jaruška (startovní číslo 9). Udivila nás promíchanost startovních čísel jedniček a dvojek, nicméně Jaruška s Agátkou odjíždějí na stopy zítra v 10.30, tak držte pěsti! :-) Pánové ve 13.00 odpoledne. Takže jako tým si v 9.00 (už je to třetí časová změna) střihneme oficiální trénink, který jsme dnes probrali na večerním meetingu, pak pojedeme fandit Jarušce, pak vyrazíme na stopy s klukama a odpoledne už pojede v rytmu následujícího scénáře: 16.00 nástřelák, 17.00 slavnostní zahájení, 17.45 porada vedoucích týmů a 18.30 losování.
Ještě zítřek bude velmi náročný a dlouhý, tak pokud to půjde, přihlásím se s novinkami večer. Za fotky a obětavou pomoc děkuji Kačce Hájkové a celému týmu za to, že se drží, naslouchají mi a zvládají vše více než statečně! :-) …a slovenský tým je prostě náš pokrevní, tak to bylo, je a bude! :-)

Zpráva č. 2 – 12. 10.: Veterinární přejímka s překvapením…

Úterní ráno bylo oproti včerejšímu dni o poznání slunečnější a optimistická byla i nálada týmu, když jsme se sešli na snídani. Potvrdili jsme si plán dne a sešli se kolem desáté na stadionu/letišti. Oproti včerejšku zde bylo již hodně živo, vedoucí týmu pobíhali a poněkud zmateně hledali kancelář, aby mohli udělat registraci. Jakási improvizovaná kancelář nakonec vznikla v jednom hangáru s letadly, kde ihned po registraci následovala veterinární přejímka.
Při registraci mne vedoucí kanceláře, která měla přejímku na starost, chválila, jak mám vše krásně nachystané. Její chvála ale asi něco přivolala, protože v okamžiku, kdy jsem otevřela doklady Jirky Reizenthalera a jeho Nessi, zjistila jsem, že tam není očkovací průkaz. Ve složkách sice měl od něho obal, takže se to celé tvářilo tak, jako že tam očkovák je, ale nebyl. V té chvíli by se ve mně krve nedořezal, asi tak pětkrát jsem všechny věci vysypala a zcela nelogicky hledala místo, kde by se očkovák mohl schovávat – i když jsem věděla, že tam prostě není. A nebyl… Jiřík jej při manévrech s očkováním štěňat dal na jiné místo, takže v Jakabszallási tento důležitý doklad prostě nebyl… Abych to zkrátila – domluvili jsme se tak, že pokud do zahájení závodu očkovák doveze, může na závod nastoupit, pokud ale ne… Očkovací průkaz tu chtějí fyzicky mít, nikoli jen kopii, která nám samozřejmě byla zaslána. Naštěstí jsme vše snad vyřešili a Jiřík s Nessie zítra na závod nastoupí, nicméně dám vědět…
Po ranním extempore při přejímce jsme se vrátili na penzion, udělali pár týmových fotek a poté ti, co nestopovali včera, měli trénink stop. V okolí penzionu vlastní všechny pozemky náš pan domácí, takže o terény na stopy naštěstí nemáme nouzi. A je také nutno říct, že ve skutečnosti terény vypadají lépe než na fotkách, které pořadatelé před závodem zveřejnili. Půda je hodně písčitá, ale celkem vlhká, ani tráva nevypadá tak ostrá a suchá jako na obrázcích.
Na pátou hodinu odjíždíme na stadion ke slavnostnímu zahájení Mistrovství světa IFR pro kategorii IFH – v kategorii IFH1 nastoupí čtyři závodníci, z toho za Českou republiku Jiří Reizenthaler s Catness Ginger Taffy (tedy doufejme, že vše klapne) a Pavel Kubinec s Kimem Moravia Boxrott. V kategorii IFH2 se utká o nejlepšího stopaře osm závodníků – za Českou republiku zabojuje jediná statečná – Jaruška Klimešová s Gwen Jistr. „Dvojky“ nastupují na výkon hned ráno v devět hodin, „jedničky“ v jednu hodinu odpoledne. Jak si večer závodníci nalosují a jaké zahájení bylo? To vám napíšu buď ještě dnes večer, případně na vás bude krátká reportáž čekat k ranní kávě :-). Startovní čísla po rozlosování ale rozhodně čekejte na FB ještě dnes! :-)

Zpráva č. 1 – Zdravíme z Maďarska! :-)

V pondělí 11. října se český reprezentační tým RKČR sešel v penzionu Gedeon Tanya kousek za maďarským městem Jakabszállás, které se v následujících dnech stane dějištěm největší sportovní události plemene rottweiler. (Jakabszállás leží asi hodinu jižně od Budapešti, oblast je nížinatá, země hodně písčitá. Počasí je zde zatím mírně zakaboněné, sem tam prší, ale nefouká a je cca 12 stupňů.) Mistrovství světa IFR v kategorii IFH a IGP odstartuje zítřejším zahájením pro stopaře a středečním pro kategorii IGP3.
Přibližně šestihodinová cesta proběhla myslím pro každého z týmu v pořádku a bez komplikací, nicméně velké rozčarování nastalo na ubytování, neboť jsme nikdo neměli ani tušení, že penzion je rozdělen na dvě části – dvoulůžkové pokoje jsou v jedné budově, a až o kus dál, cca kilometr, je další objekt, kde jsou apartmány. Takže nastala nemilá situace, kdy část týmu je tam, a část zase jinde. Ani z Bookingu, ani přes maďarského delegáta, který nám ubytování zprostředkovával, k nám bohužel tato dost podstatná informace nedoputovala. Takže jsme hned první den mírně zklamaní a jako vedoucí týmu je mi opravdu moc líto, že celý tým není na jednom místě. Nicméně věřím, že společné zázemí v rámci jednoho z objektů je dostatečným a vždy otevřeným útočištěm pro kohokoli z týmu, přes den stejně budeme poletovat na místě konání akce (nechce se mi psát „stadion“, protože je to letiště), takže prostor pro večerní posezení společné máme a pak se holt odebereme přespat každý kousek jinam… Říkám si, že jsme pejskaři, sportovci, a tohle nás prostě nezlomí – jsou důležitější jiné věci, a to je závod. Nějaké přespání…
A naštěstí se při večerním meetingu ukázalo, že tým se této jedné nepříjemnosti nepoddá, všichni se s danou situací smířili a vzali ji sportovně – a za to jim patří můj obrovský dík. Večer jsme si užili v příjemné atmosféře a věřím, že dobrá nálada nám vydrží i po všechny další dny.
Zítra nás čeká po snídani veterinární přejímka, kdo dnes neměl tréninkovou stopu, tak půjde na stopu, tým se také bude fotit a v pět hodin vypukne slavnostní zahajovací ceremonie pro stopaře! V 17.30 pak rozlosování a příprava na velký středeční závod. Zítra napíšu víc, dnešní večer byl dlouhý… :-) Děkujeme, že jste s námi a držíte už teď pěsti českému týmu! :-)

Reklama

Galerie

Odkaz staré stránky

Rady majitelům rtw

Vyhledávání

Hlavní sponzoři klubu

Mediální sponzoři